Divadlo Na zábradlí
Cizinec

Cizinec aneb Člověk je tak jako tak vždycky trochu vinen Albert Camus

Premiéry
13. a 14. června 2014

Délka představení
70 minut bez přestávky

„Tak pro dnešek jsme hotovi, pane Antikriste.“

Osoby a Obsazení

Meursault: Honza Hájek
Meursault: Jiří Vyorálek
Meursault: Stanislav Majer
Meursault: Miloslav König
Meursault: Ivan Lupták
Marie: Anežka Kubátová
Maminka: Marie Spurná (ve filmu)

Inscenační tým

Režie: Jan Mikulášek Překlad: Miloslav Žilina Dramaturgie: Dora Viceníková
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Výběr hudby: Jan Mikulášek

Reprízy

Román Alberta Camuse Cizinec z roku 1942 bývá považován za klíčové dílo literárního existencialismu. Protagonista Meursault, náhodný vrah, je odsouzen k smrti, protože nechce přijmout roli ve společenských stereotypech. „Cizinec" bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji těm druhým vnucoval. Skutečnost kolem sebe přijímá, ale nehodnotí, je ve světě cizincem, neúčastným divákem. Nabízí se paralela se zcela současným románem jihoafrického spisovatele J. M. Coetzeeho „Hanebnost“. Albert Camus se vydáním Cizince stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace.

Pro zvýraznění režijního záměru herci v inscenaci Cizinec na jevišti kouří cigarety.



„Zadní stěna výborně funguje také při několikrát se opakujících výjevech ze stereotypního Mersaultova úřednického života – cesty do práce, ležení v posteli, ale též plavání; promítá se na ni i jakási alegorie kratochvilných volnočasových aktivit v podobě obrazu ženského poprsí s obnaženými ňadry. Na těchto scénách někdy až hekticky participuje všech pět mersaultovských hypostazí a vše vypadá skoro jako odlehčení, i když při všem hopsání vidíme, jak jeho účastníci narážejí nejen na sebe, ale i na jakýsi pomyslný strop.“
Josef Mlejnek, Divadelní noviny, 25. 6. 2014

,,Střídání herců přitom není vůbec mechanické: jako si režisér dává pozor, aby neilustroval, ale roztáčel jen svůj kolotoč asociací, stejně tak jsou překvapivé prudké proměny herců a černobíle laděné scény."
Richard Erml, Reflex č. 26, 2014

„Sám o sobě zajímavý děj je ještě zvýrazněn a umocněn povedeným zpracováním. Každý obraz má své zvláštní kouzlo a poetiku, která na mě osobně působila velmi dobře. Po scénické stránce tedy opravdu vydařené představení. Herecké výkony též nezklamaly, kolektivní souhra fungovala na jedničku. K tomu příjemná délka, žádné zbytečné natahování. Celkově rozhodně spokojenost,“
Jan Pařízek, i-divadlo.cz, 26. 3. 2014

„Autoři dramatizace z monologického textu vytěžili maximum. Do Meursaultovy kůže oblékli hned pět herců a tato na první pohled nesourodá skupina se s úkolem vykreslit jakoby neexistující lidský charakter vypořádala více než na úrovni. Téměř holá scéna doplněná tu fotografiemi, tu promítanými fotosekvencemi rámuje příběh, jenž z podstaty věci nemůže dopadnout dobře. Všichni to vědí, a přesto se až do poslední chvíle snaží nemyslet na nevyhnutelný konec,“
Kateřina Svátková, Kulturissimo.cz, 16. 6. 2014

Reportáže