Scénické čtení, česká premiéra 29. září 2012
Lena je krásná, zdá se úspěšná manažerka. Leo je malíř, který nevydělává. Jejich vztah je na první pohled každodenně všední a nijak se nemění. A přesto si malují okna na černo a nebo, jak napovídá sám název hry, na modro. Zatemňují. Mají k tomu své důvody.
Ljöscha se vydal s batohem na zádech a albem starých fotek hledat svého dědu. V tomto útěku před hysterickou matkou můžeme vidět stopu tápání po identitě, stejně jako touhu vrátit se do dob, kdy bylo "všechno ještě fajn". Bylo to ale opravdu tak? A kdo to na něj čeká na prosoleném molu?
Téma je jednoduché, incest. Ale žádný Frizl ani stopy hrůzy, ale láska, strast a touha. Marianna Salzmann není feministkou upozorňující na domácí násilí. Na hranici snu balancuje nad propastí reality a rozehrává s diváky vabank, co je a není skutečnost. Nechce mluvit o sociálně společenské chybě, nevaruje. Spíš se tiše ptá, kolik. Kolik toho lidská bytost dokáže vydržet, než padne.
Hra získala v roce 2012 Kleistovu cenu pro mladé dramatiky.
Čtou: Miloslav Mejzlík, Anita Krausová, Jakub Šmíd a Petr Janišta
Marianna Salzmann (nar.1985 ve Volgogradu) vyrostla v Moskvě a v roce 1995 se přestěhovala do Německa. Na univerzitě v Hildesheimu vystudovala literaturu, divadlo a média a v roce 2008 se zapsala na obor tvůrčího scénického psaní. Její krátké divadelní hry vycházely v časopisech a magazínech. Marianna Salzmann pracovala jako asistentka dramaturgie a asistentka režie v divadlech Schauspielhaus Hannover a Theaterhaus Jena. Vlastní režijní práce se ujala později v Hannoveru a v Hildesheimu. Založila časopis freitext. Marianna Salzmann žije v Berlíně. Za hru Mateřské znamínko/okna namodro získala v roce 2012 Kleistovu cenu pro mladé dramatiky.
Překlad hry podpořil Goethe-Institut v rámci dlouhodobé podpory překladů současných divadelních her. Děkujeme.
Vstupné
- 50 Kč studenti a senioři
- 100 Kč dospělí
Eliadova knihovna má vlastní stránku na fb.
