Scénické čtení 4. února 2012
Zdeněk Perský (1966), syn traktoristy a dojičky, prožil dětství v malé moravské vísce. V roce 1980 se jeho rodina za dne na den přestěhovala do Prahy. Během 24 hodin se přesunul z dvorku, na němž se proháněly slepice a kachny, do srdce „zločinecké říše.“
Ocitl se na Václavském náměstí, mezi pasáky, zloději a podvodníky a hned první vekslák ho ošidil: místo mrkváčů z Tuzexu měl z ostudy kabát. Rychle se oklepal, začal si říkat Peršák a díky své vyspělé vizáži obíral jednu rybu za druhou. Možná i vy jste kdysi podlehli jeho ševelení „bony, džíny, džísky“ a pak se nestačili divit, jak s vašimi penězi mizí jak pára nad hrncem nebo spíš raketa „peršing jedna.“
