| Hráli: | |
| David Švehlík | Oleg |
| Petr Čtvrtníček | Kazimír |
| Igor Chmela | Keith |
| Petra Špalková | Vivienne |
| Táňa Pauhofová | Nataša |
| Martin Finger | Erik |
| Magdaléna Sidonová | Claire |
| Jiří Ornest | Bernard |
| Leoš Suchařípa n. Pavel Liška | Pacient |
| Kristina Maděričová | Sylvie |
| Josef Polášek | Barmani |
Režie Juraj Nvota
Česká premiéra: 18.12. a 19.12. 2003
Česká derniéra 23.1. 2006
Překlad: Jiří Ornest
Dramaturgie: Radka Denemarková, Ivana Slámová
Scéna: Petr Matásek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba: Michal Ničík
Představení trvá 2 hodiny a 30 minut
KAZIMÍR: Co?
OLEG: Zapomněli na nás.
KAZIMÍR: Já tě neslyším.
Omamně tajuplná i zábavná hra DAVIDA GREIGA sleduje paralelní životní osudy několika obyvatel planety Země, kolem níž v kosmické raketě krouží dva zapomenutí kosmonauti někdejšího Sovětského svazu. Putují vesmírem řadu let, neboť byli součástí supertajného výzkumu a základna na ně dávno zapomněla. Země se otáčí, čas plyne a oni netuší, že už mohou zvolat Good bye, Lenin.
NATAŠA: Být šťastný je snadné.
KEITH: Ne.
NATAŠA: Neser mě blbostma. Když chceš bejt nešťastnej tak si buď. Ale nesváděj to na mě.
Země jako babylónská věž, kde se nikdy nedorozumíme, i kdybychom měli společný jazyk. Nic se nezmění, ani když vzlétneme do vesmíru. Základní lidské problémy, ač na první pohled banální, zůstávají stejné. Mít někoho blízkého. Mít si s kým důvěrně promluvit.
Slovenský divadelní a filmový režisér JURAJ NVOTA pokračuje po loňské úspěšné premiéře inscenace Náměstí Hrdinů ve své plodné spolupráci s Divadlem Na zábradlí.
BARMAN: "Na lidi už je toho moc, povidám ti."
ZAJÍMAVOSTI
Ocitnete se v jemné pavučince vztahů a nikdy nebudete tušit, z které strany vyrazí nenasytný pavouk. Vymanit se můžete jediným způsobem. Že se necháte vést na vlnách příběhu a zachytíte kód, poslední vzkaz, navážete spojení. Nejen s Olegem a Kazimirem a ostatními postavami této hry, ale možná i sami se sebou a svými bližními.
BARMAN: "Musíš se naučit vyrovnat s tím co je, Bernarde. Nebo tě to zase klepne."
Protože komunikovat lidskou řečí není ani s těmi nejbližšími nic snadného. A nikdo nechce být lapený v síti, ještě
k tomu s polštářem nacpaným do huby jako nějaká blbá Angličanka. Ale to vám vysvětlí až Nataša (v podání mladé filmové hvězdy Táni PAUHOFOVÉ, známé z filmů Kruté radosti, Čert ví proč), té čisté bytosti, která přechází z jedné mužské náruče do druhé, aby… Ale oči má zvednuté ke hvězdám.
V textu hry i v inscenaci samé zazní několikrát motiv písničky Je t´aime, která stála na počátku nejednoho důležitého vztahu. Nejen v inscenaci Divadla Na zábradlí. A její autor?
Serge Gainsbourg: skladatel, textař, herec, režisér. Původem Rus, jehož rodiče emigrovali do Francie. Jeho partnerkou v soukromí i na filmovém plátně byla několik let herečka Jane Birkinová, o dvacet let mladší (s níž má dceru Charlotte Gainbourgovou). V jeho autorské režijním debutu Miluji tě, já taky ne (1975) hrála chlapecky vyhlížející anglickou číšnici Johnny, kterou svede homosexuální řidič náklaďáku. K úspěchu filmu přispěla částečně stejnojmenná skandální píseň Je t´aime, moi non plus, kterou Gainsbourg složil původně pro Brigitte Bardotovou, ale nakonec ji nazpíval jako světový hit v eroticky vzrušujícím duetu s J.B.
Jane Birkinová (14. prosince 1947 v Londýně). Angličanka, která si křest před filmovou kamerou odbyla v rodné Velké Británii, mj. hrála jednu ze dvou dívek, které se vnucují jako modelky mladému fotografovi ve filmu Zvětšenina (režie M.Antonioni). Upozornila na sebe především ve francouzském milostném dramatu Slogan, kde hrála anglickou dívku Evelyne, do níž se na MFF v Benátkách zamiluje úspěšný čtyřicetiletý TV režisér (S.Gainsbourg), který kvůli ní opustí ženu a dítě (což si pak oba zopakovali i ve skutečném životě…) J.B. se stala sexuální symbolem 70. let díky své "útlé postavě a smyslným dívčím půvabům". Což předurčilo typ rolí, které jí byly svěřovány – objevovala se v nich nejčastěji jako frivolní bezstarostná dívka, jejímž hlavním zájmem je navazování známostí, většinou se staršími muži.
"Láska muže nemá téměř nic společného s láskou ženy. Každá má své vlastní zákony, každá roste a umírá jinak, často opačně." (Étienne Rey: O lásce)
