Začátkem každého měsíce v Café baru Divadla Na zábradlí nová fotografická výstava. Jejich společným tématem je nepřizpůsobivost v různých podobách, souvztažnostech a významech.
Tomáš Bambušek – OZB = Otevřená zábava Bambušek
„V dlani mnutá kulička hlíny. Přizpůsobit den sobě, nepřizpůsobit den sobě. Přizpůsobit sebe dnům. Nepřizpůsobit dny, roky, životy sobě. Způsobně se vyhranit. Přizpůsobit hranu sobě. Hranu vybalancovat nečekaným způsobem = přizpůsobená věhlasná osobnost. Být způsobem niterného nepřizpůsobování, a toto nepřizpůsobené nitro velkým rysem, nabídnout na všesvětovém pultě. S pozdravem Patoslav Svoupátko V Myrně křináctého Ledvince Kda Svítíce Korundesát šlech.”
Tomáš Bambušek (1972, Louny), scénograf, herec, kuchař a čalouník. V roce 1996 spoluzakládá s bratrem Miroslavem divadelní platformu D.I. LEBEDUNG (Louny). Intenzivně obdělává média jako je izolepa, beton, kartonová krabice. Recykluje a buduje. V roce 2002 nastupuje jako výtvarník do vodou stiženého Činoherního Studia v Ústí nad Labem. Je spoluautorem rekonstrukce. Hraje, navrhuje, ústí, hledí a plyne. 2005 opouští severní Čechy ve prospěch hlavního města České republiky. Účastní se projektu Perzekuce.cz. 2005 první dcera Perla. Tomáš neustává v propátrávání. Uchopuje, spí, nespí. Praha jako místo pro život jeho rodiny. Hlinaří, dřevaří, zedničí, vápení, mechaří. 2008 druhá dcera Vesna. Skotačí,tančí... až sem.
Úvodní slovo Jan Dvořák
Vernisáž 2. 5. v 16.00 v Café Baru
Ondřej Němec – Martin Jirous až Magor
„Když se u nás doma na začátku sedmdesátých let objevil, byl prostě Martin. Kunsthistorik a manažer kapely The Plastic People of the Universe. V dlouhém kabátě, s dlouhými vlasy a širokým kloboukem. Nepřehlédnutelný člověk, který, jak s oblibou tvrdil, byl po několik dalších let naším vychovatelem. Mně půjčil můj první foťák, svoji starou Flexaretu a také byl okamžitě nesmiřitelným kritikem mých prvních fotografických pokusů. Takový šlendrián by se prý ve třinácti letech neodvážil přinést domů. Jeho nekompromisnost a opravdovost mu časem vynesla nejen přezdívku Magor, ale také osm a půl roku kriminálů. I přes všechny jeho pozdější běsy na něj nejvíc vzpomínám jako na Martina, který nás vodil na výstavy, do ateliérů, na koncerty a na výlety, kde jsme prohrabávali smetiště a on nám vysvětloval, co je opravdová krása. Nikdy jsem nebyl koncepční tvůrce. Fotil jsem, co mne v okolí vizuálně zaujalo, někdy tedy i Martina. Není to galerie portrétů. Jen fotky, jak šel čas.“
Ondřej Němec se narodil v Praze roku 1960 jako čtvrté ze sedmi dětí Jiřího a Dany Němcových. Rodina Němcových byla vždy velmi otevřená, a setkání s undergroundem na počátku 70. let bylo ve velké míře určující. Fotografovat začal ve svých dvanácti letech. Všichni přátelé, kdo přicházeli do bytu rodiny v Ječné 7, autorsky tvořili na poli výtvarném, hudebním, literárním nebo intelektuálním. Vizualita celého společenství ho přitahovala a fotografování mu poskytovalo možnost to soukromě zachytit. Fotografii studovat nemohl, vyučil se v tiskárně, kde pracoval deset let. Z fabriky přešel roku 1985 do svobodnějšího zaměstnání jako kulisák a poté topič. Být profesionálním fotografem vypadalo do převratu jako nesplnitelný sen. V roce 1990 nastoupil z kotelny do redakce Lidových novin jako fotoreportér. Tam zůstal až do konce minulého roku. Jeho fotografie byly před rokem 1989 publikovány pouze v samizdatu nebo v cizině, často anonymně. Od revoluce vycházejí v řadě domácích i zahraničních periodik, knih a publikací. Teď se živí jako samostatný fotograf. Soutěží se neúčastní, vystavuje nerad.
Úvodní slovo Viktor Karlík
Vernisáž 3. června v 16.00 v Café Baru
Archiv výstav Nepřizpůsobiví?
Jarmila Štuková Kovaříková (1979) – ONE BLOOD
(stejná krev - lidé vyznávající stejnou subkulturu v nelehkých podmínkách).
Fotografický soubor ONE BLOOD objevuje street culture neboli umění ulice v zemích, kde mladým lidem pomáhá „přežít“ v nelehkých podmínkách. Umění ulice je pro tyto lidi něco víc než jen hudba, sport nebo tanec. Umění ulice je způsob myšlení a života. Fotografie představí tanečníka breakdance z pásma Gazy, rappera z Ugandy, graffiťáka z Iráku a ženuboxerku bojového umění pradal serey z Kambodži.
Jarmila Štuková Kovaříková se zabývá především reportážní, portrétní a stylizovanou fotografií. Zachycení reality do působivého obrazu bez stylizace však patří do její nejoblíbenější oblasti fotografie. Za fotografie dělníků v etiopském kráteru El Sod získala v roce 2009 čestné uznání v soutěži Czech Press Photo v kategorii každodenní život a o rok později první cenu za sérii Život po zemětřesení z Haiti v kategorii reportáž.
Vernisáž 1. 4. v 16.00 v Café Baru
Martin Špelda – Dejte si ještě pivo a já se přizpůsobím
Martin Špelda (1967, Třebíč) vystudoval elektrotechniku na ČVUT. V průběhu civilní vojenské služby hrál v inscenaci Divadla Na zábradlí Naši Naši furianti. Fotografuje divadlo, film a pohřby. „S herci anebo režisérem fotky moc neprobírám; před premiérou mají svých starostí dost.“
Vernisáž 1. 3. v 16.00 v Café Baru
Karolína Fabianová
„Zbavené barvy, pohybu, agrese a líbivosti, jiné dnešního světa, jemuž se nechce přizpůsobit. Takové jsou fotografie Karolíny Fabianové, šestadvacetileté slovenské výtvarnice.“
Karel Housa – Černobílá Kuba
„Kuba je krásná a rozporuplná země, kterou je třeba poznat, protože slova na to nestačí. Chtěl jsem na vernisáž pozvat své kubánské přátele, ale v lednu jsou z pochopitelných důvodů na Kubě a navíc oplývají roztomilou nespolehlivostí.“
Karel Housa (1955, Praha) vystudoval Gymnázium Na Vítězné pláni. Je absolventem Pražské fotografické školy. Od roku 1990 pracuje jako fotograf na volné noze.
Výstava je beze slov, včetně toho úvodního.
Vernisáž 7. 1. v 16.00 v Café Baru
Jan Kašpar – Hlavně Hrádeček
V témže roce nastoupil do Divadla Járy Cimrmana, nejprve jako technik a kulisák, postupem času i jako herec. V 80. letech spoluzakládal Originální videojournal, Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka, Výbor dobré vůle – nadaci Olgy Havlové a Centrum Paraple. Jeho dosud první a poslední fotografickou výstavu na Hrádečku uváděla historička fotografie Aneta Fárová. V roce 1993 se seznámil se svou třetí ženou, od té doby je pro něj život projížďkou sadem, barva se mění.
Úvodní slovo Anna Freimanová
Vernisáž 1. 12. v 16.00 v Café Baru
Členové Divadla Koňa a Motora – fotografie z projektu Othello is black
Nedávní studenti DAMU se se svým kočovným divadlem – maringotkou taženou koněm – vydali na médii tolik skloňované a skandalizované Šluknovsko, neuralgický bod tématu „Nepřizpůsobiví?“. Vystavené fotografie dokumentují místní dění optikou „mladých umělců z Prahy“.
Úvodní slovo Michal Hába
Vernisáž 1. 11. v 16.00 v Café Baru
Michaela Čejková – Krasosmutnění
Soubor Krasosmutnění vznikl v roce 2010, v době, kdy jsem bydlela na koleji. Tehdy jsem si začala všímat dějů odehrávajících se za okny domu přes ulici. Ty jsem vnímala jako seriály na pokračování. Každý večer se jednotlivá okna jako televizní obrazovky rozsvítila a já si prostřednictvím příběhů pozorovaných aktérů uvědomila, že naše bytí je zacykleno v rytmickém opakování zvyků.
Úvodní slovo Viktor Kolář
Vernisáž 2. 10. 2012 v 16.00 v Café baru
Michaela Čejková se narodila roku 1989 v Ostravě. Po absolvování Střední umělecké školy v Ostravě, oboru Užité fotografie a médií, byla přijata na FAMU, Katedru fotografie, kde loni završila studium bakalářského programu a nyní pokračuje tamtéž v programu magisterském. Za soubor Pan a paní Magrittovi získala v roce 2010 ocenění Unicredit Young Prague Photo Award. Letos rovněž absolvovala stáž na Aalto School of Arts, Design and Architecture, v Helsinkách. Ve své tvorbě se zabývá portrétní fotografií a technikou klasické koláže.
Jana Hubinská – Možno je niekedy menej viac
Výstava fotografií z Nepálu.
„Ak berieme do úvahy filozofickú rovinu tézy „prirodzený vývoj ľudstva“, musíme sa aj spýtať, kto a prečo určuje, ktorá krajina, kedy, ako a kam sa má vo vývoji posunúť. Na jednej strane chránime tradície, kultúry, zastávame slobodu vierovyznania, ale z ekonomického hľadiska sa menia politické smerovania krajín ku globalizácii a teda k potieraniu akejkoľvek originality.“
Vernisáž 6. 9. 2012 v 16.00, vstup volný
Jana Hubinská vystudovala herectví na VŠMU v Bratislavě. Po studiu působila v divadle Astorka Korzo. V divadle West si zahrála Edith Piaf ve Feldekově Smrti v růžovém. Objevila se také v několika muzikálech, má za sebou řadu rolí ve filmu a v televizi. Pro seriál a film Zdivočelá země si ji vybral režisér Hynek Bočan do role Ilonky. V roce 2002 vytvořila roli matky ve filmovém debutu Benjamina Tučka Děvčátko, za niž získala Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli.
Výstava otevírá sezónu 2012/2013 s mottem „Nepřizpůsobiví?“ v Divadle Na zábradlí a je součástí Betlémské kulturní noci.
Ve čtvrtek 6. září od 16.00 bude probíhat Betlémská kulturní noc, během níž bude připraven program na mnoha místech Betlémského náměstí a v přilehlých ulicích. Návštěvníci si budou moci vychutnat několik vernisáží, komentované prohlídky, koncerty či divadelní performance, v plánu je také zajímavý workshop a promítání němých filmů s živým hudebním doprovodem.
Archiv výstav v sezóně Čí je to město?
Začátkem každého měsíce v Café Baru Divadla Na zábradlí nová fotografická výstava. Jejich společným tématem je město Praha, její historie, současnost, architektura i život. Vstup volný.
Ivana Slámová – Koukám na Vítkov, tak nevím.
„Pevně doufám, že tu jednou bude park.“
Ivana Slámová (1957, Praha), dramaturgyně Divadla Na zábradlí.Nikdy nefotila (vyjma několika fotografií před dvacetilety), fotografie si neprohlíží a nesnáší, když ji někdo nutí sena ně dívat. Zvlášť na ty z dovolených a s potomky. Současně tímto slibuje, že taky nikdy fotit nebude, protože to vůbec neumí, o čem by s radostí mohl vyprávět Bohumil Klepl.
Doprovodnou akcí vernisáže je projekce fotografií Prahy Jiřího Průchy a Zdeny Hadrbolcové.
Úvodní slovo Bohumil Klepl
Vernisáž 1. 6. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
Jiří Ernest – Na Vltavě
„Soubor fotografií vznikal od počátku roku 2004 na místech, která přiléhají k řece Vltavě, jsou její součástí a vytvářejí specifické prostředí k životu. Každá vteřina je tam zachycena, každý okamžik znehybněn a zaznamenán, v momentě se stal minulostí. Stejně tak řeka. Voda pomalu plyne a přináší s sebou malé kousky jiných míst, jiných krajů, přičemž nevědomě bez ohledu na ten čas, který tak vnímáme, skládá zrnko k zrnku, až vznikne ostrov, jeden a víc ostrovů uprostřed velkého města, uprostřed velké řeky. Řeka také přináší život, a tak se kolem ní usazují lidé, staví zde svá obydlí a zahrádky, továrny, spouštějí na řeku lodě a co se jim nehodí, někdy to do řeky odhodí. Časem vše pomine, obydlí zpustnou, lodě zrezaví a když už to řeka nevydrží, přijde velká voda a vše spláchne. Dochází k recyklaci a obnově, k naději.”
Jiří Ernest (1973 Hořovice, okres Beroun) žije v Praze. Fotografování se věnuje od útlého věku. Po studiích na Škole uměleckých řemesel v Brně absolvoval katedru fotografie na Pražské FAMU a École superieure d´Art de Grenoble.
Úvodní slovo historik a výtvarník Václav Vokolek
Vernisáž 1. května v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
Pražské kauzy (Oživte si barák + Praha "ne"kulturní)
Oživte si barák
Kulturní čtrnáctideník A2 inicioval akci, jejímž cílem je upozornit na stav památkově chráněných budov v Praze.
V rámci projektu dochází k zpracování dokumentace 30 ohrožených a opuštěných objektů v Hlavním městě Praze, ze kterých bude následně vybráno 5 objektů. Na těchto pět vybraných objektů budou vrámci týdne nazvaného Oživte si barák promítány videoprojekce/artmapping. Projekce se uskuteční v týdnu od 30. dubna do 4. května.
Praha "ne"kulturní
V rámci besedy Čí je to město? proběhne vernisáž výstavy Praha "ne"kulturní, kterou připravilo občanské sdružení Praguewatch.cz.
Představí řadu "rekonstruovaných" památkově chráněných budov, ze kterých často zbyla jen obvodová zeď.
Jakub Štětka Močál
Jakub Štětka (1967, Praha), narozen ve znamení Ryb, vystřídal řadu zaměstnání (tiskař, pomocný dělník, kulisák, pekař, řidič, obchodní cestující, hrobník, záchranář), fotografování se věnuje od roku 1998. Kombinuje analogovou a digitální techniku, věnuje se převážně volné tvorbě.
Úvodní slovo ak. mal. Petr Háj, jazz zahraje Tajná chuť
Vernisáž 1. 4. v 19.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
Josef Ptáček (1946)
Úvodní slovo MgA. Ivo Gil.
Vernisáž 1. 3. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí.
Milan David (scénograf, fotograf, pedagog)
„Výběr fotografií má s Prahou společné jen to, že v Praze a okolí vznikly, nejde o dokument; jsou to fotografie osobní, spjaté s místy, kde jsem pobýval. Vznikly jak v ateliérech, tak v okolí Prahy.“
Absolvent SUPŠ a scénografie DAMU. Pracuje v českých divadlech, divadlech ve Španělsku, Argentině, Rusku a Polsku. Pedagogicky působil ve Španělsku a Argentině. Spolupracuje s Českou televizí a filmovými ateliéry na Barrandově. Byl nominován na Cenu A. Radoka za r. 2003 a je držitelem ceny Leica Medal of Excellence.
Úvodní slovo Ak. mal. Doc. Petr Pavlík
Vernisáž 1. 2. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí.
Petr Našic (1964, Praha)
1983–1984 Divadlo na Vinohradech – kulisák
1987 – Divadelní studio AMU Disk, Praha
1988–1989 Pražské kulturní středisko – produkční pracovník
1989 – Základní vojenská služba – Armádní umělecký soubor Praha – fotograf
1989–1991 Realistické divadlo Praha – produkční pracovník
1991–2002 – Divadlo pod Palmovkou, Praha – manager a zástupce ředitele
od 1997 – odborný asistent Divadelní fakulta AMU, Katedra scénografie
2005–2008 fotodokumentace pro primátora MHMP Pavla Béma
2008 – fotodokumentace pro MČ Praha 1, měsíčník Praha 1
od 2002 – dosud – fotograf ve svobodném povolání
Úvodní slovo Doubravka Svobodová
Vernisáž 9. 1. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
Stanislav Tůma (1950-2005)
Od roku 1969 začal fotografovat profesionálně. V 70. letech 20.století dokumentoval českou hudební scénu, divadlo a architekturu.
V roce 1981 na deset let odešel do Švédska, později do Amsterdamu. Na jaře 1990 se vrátil natrvalo do Prahy a vydal svou knihu s názvem „Suburbium Pragense“, oceněnou titulem „Nejkrásnější fotografická publikace roku 1997“.Jeho kniha „Prager Motive“ získala ocenění „Nejlepší fotografická publikace s textem“ za rok 2004.
Úvodní slovo Ondřej Pavelka
Jan Dvořák
„Říkám dopředu, že to budou fotky lidí, žádná architektura,krajinky, Hradčany apod. Lidé dávají městu smysl jako prázdnota dává smysl nádobě. Je to (také) jejich město. Lidi, tedy ženy a muži nebo jejich části.“
Úvodní slovo Tomáš Bambušek
Vernisáž 1. 11. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
Bohdan Holomíček
„Praha, bože, jak krásné a nekonečné téma. Jen jak se k tomu postavit… Musím se upřímně přiznat, že nevím.“
Úvodní slovo Jan Nebeský
Vernisáž v neděli 2. 10. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
Igor Chmela
„Fotím ze záliby, cestou do práce, v práci a cestou domů – víc času na to nemám. Nejvíc fotek je proto ze zákulisí Zábradlí. Bylo mi nabídnuto vystavit fotky, které se tématicky vážou k Praze. Začínají prázdniny a já s rodinou Prahu opouštíme… Stejně by bylo těžké vyfotit něco, co nenafotil Bohdan Holomíček… Jenomže já mám zase krabičku od sirek. Takže snad nějaký obrázky nakonec vystavím. Budou to možná divný fotky, ale budou moje. Dík.”
Úvodní slovo Jana Janěková
Vernisáž 5. 9. v 16.00 v Café Baru Divadla Na zábradlí
