Jean Genet, Miloslav König

Ženet

„Proč nad ní plakat? Stačila chvilka, aby můj duch nahradil tyto obvyklé známky něhy jakýmkoli jiným gestem, které bych nadal týmž významem, jaký mají polibky, slzy nebo květiny. Spokojil bych se s tím, že bych na ni z přemíry lásky slintal. Slintal bych jí do vlasů nebo zvracel do dlaní. Přesto bych tu zlodějku, která je mou matkou, zbožňoval.“

Takto si představoval Jean Genet, že by se zachoval vůči matce, kterou toužil potkat na ulicích Paříže. Odložila ho hned po porodu, otec neznámý. Toto rané zranění se bolestně zapsalo do jeho duše. Genetovy texty nám slouží jako kontejner pro naše vlastní hledání “matky”. Variace textů z her Služky, Splendid’s, Balkón. Iluze je ve světě Geneta skutečnější než skutečnost. Naplnění a seberealizace jsou možné právě jen v iluzi, která je jediná správná a životadárná. Skutečnost je peklo, nelze do ní patřit. S tím souvisí i princip travestie, která umožňuje totální proměnu, tentokrát v podání tří herců. Genet rozvíjí paradoxní pravdu masek: lidé si nasazují masky, aby se demaskovali.

PREMIÉRA
27. listopadu 2021

DÉLKA INSCENACE
připravujeme

INSCENAČNÍ TÝM
režie a scéna / Miloslav König
dramaturgie / Tereza Marečková
kostýmy / Kateřina Štefková

OBSAZENÍ
Tomáš Petřík
Petr Uhlík
Samuel Toman