Petr Štědroň

Ředitel Divadla Na zábradlí od sezony 2013/2014.

Ředitel Divadla Na zábradlí od sezony 2013/2014. Od roku 2021 působí také jako ředitel Pražského divadelního festivalu německého jazyka, jehož dramaturgem byl již od roku 2001 a šéfdramaturgem od roku 2009. Od 1. srpna 2028 se stane generálním ředitelem Národního divadla Brno.

Před příchodem do Divadla Na zábradlí působil mezi lety 2007–2013 jako umělecký šéf Divadla Reduta v Brně, v letech 2004–2007 byl dramaturgem Mahenovy činohry Národního divadla Brno. Několik let rovněž externě vyučoval na FFMU, FFUK, DAMU a JAMU. Dlouhodobě se věnuje překladům německojazyčné literatury a dramatu. Přeložil desítky her a prozaických textů autorů, jako jsou Judith Hermann, George Tabori, Dea Loher, Roland Schimmelpfennig, Peter Handke, Rainer Werner Fassbinder, Botho Strauss, Peter Turrini, Marius von Mayenburg, Wolfram Lotz či Armin Petras. Za překlad románu Deštník pro tento den Wilhelma Genazina byl v roce 2014 nominován na překladatelskou Cenu Josefa Jungmanna.

Vystudoval germanistiku a kunsthistorii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Během studií absolvoval pobyty na univerzitách v Regensburgu, Lipsku a Vídni. V doktorském studiu germanistiky byl držitelem stipendia Nadace Roberta Bosche a věnoval se tématu George Tabori a dramatika holocaustu na univerzitě v Regensburgu. Za mimořádné výsledky v doktorském studiu získal v roce 2004 Cenu rektora Masarykovy univerzity, v roce 2019 pak Malou bronzovou medaili MU.

Divadlo Na zábradlí a já
Jsme divadlo, které se snaží diváka konfrontovat s názorem, hledáme témata, která promlouvají k dnešku, rozrušují, vybízejí k úvahám a rezonanci. Považujeme divadlo za výsostné místo umění, ale i za společenskou platformu, která se vyjadřuje ke stavu společnosti, okolí, světa… K Divadlu Na zábradlí mám samozřejmě velmi hluboký a niterný vztah, je jako nejbližší člověk, na něhož neustále myslím. Vzpomínek a zážitků je velká spousta – ty nejsilnější asi souvisí se zahraničními zájezdy do Bogoty, New Yorku a Berlína – vždycky se ale váží na lidi ze Zábradlí – herce, techniky, spolupracovníky – tam cítím velkou blízkost. Je to jistě klišé, ale mým největším úspěchem je v mých očích můj syn. Vážím si na sobě šťouravého, kritického uvažování, snad i pracovitosti a urputnosti. Vážil bych si sebe ještě víc, kdybych byl vzdělanější, pilnější a dobře se naučil ještě alespoň jeden další jazyk.